NP Poddyjí
![Poddyjí](https://www.nicolephotography.eu/wp-content/uploads/2020/05/IMG_7458-1024x682.jpg)
Národní park Poddyjí
Ubytování jsem nám zajistila díky profilu Amazing places . Už minulý rok jsem objevila penzion Na Kolářce a moc se mi líbil z toho důvodu, že je zaměřený na cyklisty – protože můj manžel je nadšený cyklista 🙂 ubytování bylo tedy jasné 🙂
Vůbec jsem nesáhla vedle! Pension byl moc příjemným, milý personál, výborné jídlo. Jen teda pozor v okolí není téměř nic 😀 tedy je člověk odkázán na restauraci , která je v pensionu, tak jen pozor! Ohlídejte si kdy zavírá kuchyň 🙂 nám se to jednou nepovedlo a večer jsme byli o hladu 🙂 Jinak samotný pension je krásný vše nově vybavené , měli jsme štěstí i na pokoj-v nové budově(Jiří Daler), který byl obrovský a pro našeho syna jsme měli připravenou i super postýlku , tedy jsme nemuseli tahat cestovní, což jsem opravdu ocenila 🙂 k pensionu patří i menší zahrádka- trampolína a stolní tenis, kde si děti mohou hrát. K restauraci pak i pískoviště. V restauraci je dostatek židliček pro děti. K penzionu patří i menší wellness- vířivka a sauna. Obojího jsme využili jednou, jelikož měli nějaké problémy po dobu našeho pobytu. ALe bylo to moc fajn 🙂 Snídaně – máte na výběr z pěti jídel. Vajíčka,talíř-sýr a šunka, párečky, volská oka a musli 🙂 takže si člověk vybere. Večer jsme si z karty taky vybrali. Velkou část jídelníčku tvořily ryby , potom zvěřina a vepřové. Vše naprosto výborné!
První den
První den jsme vyrazili přímo do Vranova nad Dyjí. Chtěli jsme si udělat procházku podel řeky.
Vydali jsme se po červené 🙂 kde jsme podel řeky došli i s kočárem k lanovému mostu , tam jsme se otočili a šli zase pomalu zpět po zelené.Cesta byla poklidná pro kočárek úplně v pohodě.Vlastně jsme cestou ani nikoho dalšího nepotkali.Aby jsme si splnili i návštěvu zámku, po občerstvení v jedné menší restauraci dole ve Vranově, kterou bych asi nedoporučila….jsme šli nahoru i s kočárkem na kopec 🙂 a dalo se to i tady, i když cedule upozorňují již na začátku cesty že je to pro kočárky méně vhodné.Zámek jsme si prošly, byla zde výstava kreseb živočichů, kteří žijí v NP, která se mi moc líbila 🙂
![](http://www.nicolephotography.eu/wp-content/uploads/2020/06/Snímek-obrazovky-2020-05-08-v-15.06.24-300x254.png)
Druhý den
Jsme se rozhodli navštívit Slavonice. Celkem hezké městečko, prošli jsme si okolní hradby. Pak jsme se vydali na pohádkovou cestu, je to kousek za městem v lese cesta pro děti(jde se po červené značce směr na Strážný kopec) , kde se plní úkoly – téma jsou pohádky:-) i se po této cestě dojde k okruhu s bunkry , kam jsme tedy zrovna ten den nešli ale máme to v plánu až budeme celá banda 🙂 Celý den bylo chladněji a sem tam pršelo, to nás ale neodradilo:-) po Obědě, který byl přijatelný v hospodě na náměstí ve Slavonicích jsme se vydali do Telče. Tam jsem přijeli akorát po dešti 🙂 Telč je krásná a díky počasí tam nebylo ani tolik turistů na , kteří jsem normálně zvyklá 🙂 prošli jsme se parkem a při cestě zpět jsme se zastavili na kafe v moc hezkém hotýlku kousek od náměstí, káva i dortík geniální 🙂
Třetí den
Jelikož nám přálo počasí. Inspirovali jsme se ve výleťákovi a vyrazili na Nový Hrádek.Tentokrát jen s nosítkem:-)
Přijeli jsme do podmoly, kde jsme u rybníčku nechali auto a vydali se po zelené a tu jsme po celou dobu neopustili 🙂 cesta příjemná celou dobu se jde v lese. Nový Hrádek má dokonce prohlídky co půl hodinu- v mezičase je zavřený, tedy si na prohlídku musíte počkat. Hrad je moc hezky, průvodkyně vás zavede jak do staré části tak do nové, v nové vystoupáte nahoru na věž k de je krásný výhled do okolí a na řeku. Smutné je že jelikož Hrad stojí na hranicích s Rakouskem , byl po celou dobu komunistické vlády uzavřen a chátral, až po revoluci ho nadšenci znovu dávají dohromady. Dříve ale sloužil i jako ubytovna pro turisty a žila zde i rodina- která se o hrad starala a vařili zde. Hrad je ale krásným cílem procházky a návštěvu opravdu doporučuji. Cestou zpět jsme zvolili občerstvit se něčím po ruch a byl to kiosek v podmoly u rybníčku – gastronomii nečekejte vše smažené 🙂 ale stačilo 🙂 při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na zřícenině hradu Cornštejn, okolo kterého jsme vždy akorát projeli:-) hrad je moc hezký bohužel jsem přijeli později , tak jsme se dostali do míst jen neplacených. Ale i tady bylo vyžití pro děti.
![](http://www.nicolephotography.eu/wp-content/uploads/2020/06/Snímek-obrazovky-2020-06-09-v-12.40.06-300x148.png)
Čtvrtý den
Čtvrtý den jsme jeli do Znojma. Což byl můj sen. Znojmo je opravdu nádherné. Užila jsem si každičký kousek města. Je to opravdu poklidné a příjemné město. Prošli jsme si centrum, došli k rotundě a na výhled k vinici. Ke kostelu sv. Mikuláše, kterými pro Znojmo ikonický. Prošli jsme si s kočárkem všechna náměstí a prošli se okolo hradeb. Naobědvali jsme se na hlavním náměstí , déle jsme čekali všude bylo dost cizinců a jim bylo přizpůsobené i menu – převážně řízky 🙂 takže jsem si vybrali jedno ze smažených věcí 🙂 dalo se to. Pak jsem se vydali do Retzu, kde je hezký kostel cestou jsme si koupili burčák a víno 🙂 ve sklípkách , kterých je cestou mnoho. Z Retyu jsme jeli na mlýn , který je nad městem. Trochu jsem tedy cestu hledali , nebylo to úplně dobře značené , i když směrovek bylo všude plno. Dá se zaparkovat přímo u mlýna je odtamtud krásný výhled do krajiny. Mlýn je hezky udržovaný, dá se i jít na prohlídku, toho jsme ale nevyužili. Jeli jsem totiž ještě na poslední zastávku našeho dne a to na hrad na rakouské straně Hardegg. Bohužel jsem přijeli již pozdě tedy jsem si hrad prohlídli jen zvenku , ale ani to nám nevadilo, hrad je hezky umístěn na kopci s výhledem do údolí. S Jarouškem jsem podvečer využili na zahradě v penzionu, k malému focení a pokusu lezení v trávě.
Pátý den
Den jsem si vyčlenili v okolí penzionu. Vybrali jsem si procházku po Graselově stezce, Jára byl v nosítku a bylo to dobře , cesta ze začátku byla dobře značená ,ale po chvilce značení téměř zmizelo. Šli jsem cestou kde nebyla jasná cesta kde jsem tápali ,ale nakonec jsem se napojili v údolí a museli téměř vyšplhat na vyhlídku 🙂 manžel nesl Jaroušku v nosítku a ještě že po cestě byl žebřík nedovedu si moc dobře představit šplhat to bez něho. Na vyhlídce , která ale stála za to jsem si dali svačinku a pak už šli dále. Narazili jsme na jedno zastřešené odpočívadlo, kde se Jára nakrmil a přebalil 🙂 a pak šli pomalu zpět, dost se cestou kácelo. Co bylo ale hezké , bylo po cestě vidět větší množství bunkrů , dokonce jeden byl i pro veřejnost – otevřen i s možností prohlídky, my jsme tedy nepřišli v otevírací dobu. Došli jsem tedy pomalu zpět do ubytování a využili času zase na zahradě.
Šestý den
Nejprve jsem se vydali do Čížova, kde je jeden z posledních zbytků železné opony. Je tam tabule s infem o železné oponě, kde mě překvapilo že víc lidí se zasebevraždilo na stráži u železné opony než při pokusech o překročení. Je to zvláštní místo , člověk nechápe jak něco takového
bylo normální ….. Následně jsem jeli opět do Lukova , kde jsem nechali auta zase u rybníku a pěšky šli na cestu údolím , po lanových mostech a starých mlýnech , které již nejsou v provozy, jsou z nich bud jen ruiny nebo nejsou již vůbec viditelné. Příjemným zpestřením cesty byly vinice u kterých byl stánek, kde se dalo víno zakoupit 🙂 ochutnat. Nepříjemné trochu bylo že po zpáteční cestě bylo velké množství mušek . Cestou jsme se chtěli také podívat na železné schody ty měly pohraničníci na hranicích k rychlejšímu případnému sledování lidí , kteří chtěli utéct přes hranice. Na místě je jen vyhlídka a člověk si může jen domyslet jak to vypadalo.
V Lukově mohu doporučit restauraci na křižovatce, kde výborně vaří je to jedno z mála míst , proto doporučuji navštívit.
Poslední den odjezdu jsme se podívali do zámku hned vedle ubytování, zámek Uherčice je v rekonstrukci ,ale i tak se provádí, je moc hezky a rozlehlý. Prohlídky jsou jen o víkendu.